Na cestě k inkluzi propojujeme světy dětí zdravých a znevýhodněných. Každé dítě je u nás vítáno.
Nástup do mateřské školy je nejen velkým mezníkem v životě dítěte, ale i pro rodiče je to významná změna. Některé děti zvládnou vstup do mateřské školky bez problémů, jiné si to “odtrpí”. Aby se nástup dítěte do školky povedl co nejlépe, doporučujeme rodičům se na tento krok připravit předem. Jak tedy na vstup dítěte do mateřské školy připravit?
Jak dlouho se bude dítě přizpůsobovat novým podmínkám a jak bude toto období probíhat, je u každého dítěte velmi individuální.
Proto doporučujeme následující kroky k postupné adaptaci:
Dítě by si mělo na pobyt v mateřské školce zvykat pomalu. Pobyt v MŠ lze postupně prodlužovat a to individuálně podle potřeby každého dítěte – paní učitelky jsou rodičům vždy k dispozici a rodičům dokážou poradit, jak u jednotlivých dětí pobyt postupně prodlužovat.
Velmi důležité je pravidlo, že dítě chodí do školky denně. Narušení pravidelného stereotypu bývá pro každé dítě velmi psychicky náročné. Školka jednou týdně nemá smysl. Jestliže dítě naučíte, že do školky chodí od pondělí do pátku a o víkendu je doma, nelze ho jen tak bezdůvodně z tohoto koloběhu vytrhnout. A pokud přece jen chcete dítěti dát „volno“, tak raději spojte den před víkendem či po víkendu, aby ty dny docházky nemělo dítě nepravidelné, jak se říká „přetrhané“.
Časné ranní vstávání a pak odlišný režim, než na který byly děti zvyklé z domova způsobuje značnou únavu. Dbejte na pravidelné a včasné večerní ukládání dětí do postýlek, na dostatečný přísun vitamínů a přiměřené zdravé stravy, která doplní režim a jídelníček v MŠ. Předejdete tak nepřiměřeným ranním výstupům dítěte, které jde do MŠ s pláčem ne proto, že je tam nerado, ale jen proto, že se cítí unavené!
Choďte do školky včas, aby převlékání do třídy proběhlo v klidu, bez emocí a neustálého napomínání typu “Dělej, nezdržuj“. Naposledy dítěti vysvětlete, kdy a kdo si dítě ten den vyzvedne. Před vstupem do třídy upozorněte dítě na přivítání s dětmi a paní učitelkou. Loučení ve třídě již NEPROTAHUJTE! Věřte tomu, že naprostá většina dětí, a to i těch, které vypadají, že se pláčem zalknou, se uklidní hned, jak se za Vámi zavřou dveře. Když to bude vážnější, učitelky Vás o tom budou jistě informovat.
Ptejte se a vyprávějte si s dítětem, co v MŠ prožilo, s čím si hrálo, jaké má kamarády, co jedlo! Je to důležité pro upevnění vztahu k mateřské škole, ale též k prohloubení vztahu mezi rodičem a dítětem. Dítě má radost, že zvládne samostatný pobyt ve školce, a když vidí ohlas rodiny a slyší chválu, chce dokázat ještě víc a tím více se těší, až Vám to v té školce ukáže! A jak jde s radostí druhý den do školky, tak Vám se zase s úlevou odchází do zaměstnání.
Velmi doporučujeme pravidelně sledovat dění a program v mateřské škole. Každá třída má v šatně vyvěšen program na týden, co budeme s dětmi dělat, co nás čeká, kam půjdeme. Je to pro Vás velmi důležité proto, že můžete svému dítěti říci, co ho čeká, na co se může druhý den těšit. Věřte, že je to pro něj obrovská motivace, i dospělý se „lépe“ cítí, když ví, co ho ten den čeká. A proto i tak přistupujme ke svému dítěti a tím spíše v tomto velmi náročném období, kdy je dítě bez Vás, bez Vás rodičů, od maminky, se kterou bylo do teď po celou dobu než se mu změnil život nástupem do školky do kolektivu spousty dětí a paní učitelek a především do prostředí plného změn. Sledujte také hlavní nástěnku v hale a www stránky MŠ.
Někdy se stane, že ať děláme, co děláme, dítě je tak fixované na rodině, že přechod k osamostatnění je prostě velký problém. Ale neházejte flintu do žita, chce to prostě vydržet a nevysílat na svého uplakané dítě smutné pohledy, tím vše jen zhoršíte! Jen krátce vysvětlete – já musím do práce – ty do školky , až bude víkend, vše si vynahradíme a naplánujte společně s ním program, co dítě rádo dělá.
Někdy se stane, že dítě začne chodit do školky bez problémů. To ale ještě neznamená, že nemůže přijít plačtivé období. Často se totiž stává, že tyto děti začnou bezdůvodně, třeba po týdnu nebo i měsíci plakat a odmítat školku, aniž by jim někdo ublížil, či se stalo něco zlomového. Prostě najednou přijde stesk, který však časem odejde zrovna tak nečekaně, jak přišel.
A co by dítě mělo umět před nástupem do MŠ?
Žádný dokument neupravuje ani nestanovuje, co by mělo dítě při nástupu do MŠ umět.
Avšak z praxe mateřských škol je vhodné, aby dítě zvládlo:
• Základy sebeobsluhy – samo si dojít na toaletu, umýt si ruce a utřít do ručníku, postupně se obléknout – samozřejmě se zapínáním knoflíků, zavazováním tkaniček pomáhají paní učitelky
• Znát své jméno a příjmení a postupně poznat svou značku.
• Umět se najíst lžící a pít ze skleničky.
• Umět si uklidit hračky a své věci.
• Zvládnout chůzi po schodech.
– důležité je dítěti předem vysvětlit, co ho v mateřské škole čeká, že bude v MŠ bez Vás, rodičů, že bude mít ve školce kolektiv kamarádů, paní učitelky…….že si bude hrát, učit se, cvičit, tancovat atd. A že s vámi každý den půjde zpět domů.
A na závěr si dovolím připomenout moudrosti z pera amerického spisovatele Roberta Fulghuma:
– O všechno se rozděl.
– Hraj fér.
– Nikoho nebij.
– Vracej věci tam, kde si je našel.
– Uklízej po sobě.
– Neber si nic, co ti nepatří.
– Když někomu ublížíš, řekni promiň, omlouvám se ti.
– Před jídlem si umyj ruce.
– Splachuj.
– Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
– Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.
– Každý den odpoledne si zdřímni.
– Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.
- Nepřestávej žasnout.
- Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku - kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví.
- A nikdy nezapomeň na dětské obrázky a knížky a první slovo, které ses naučil, největší slovo ze všech - DÍVEJ SE A PTEJ SE ......
(Z knihy “Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce”)
Ať je Vám tu s námi milo !!!
Naše snažení směřuje k tomu, aby děti, které mateřskou školu opouštějí, byly osobnosti pokud možno jedinečné, vzhledem ke svému věku a individuálním možnostem co nejvíce samostatné, sebevědomé a sebejisté, s vlastním rozumem, schopné dívat se kolem sebe, uvažovat, tvořivě přemýšlet a jednat. Chceme, aby z nich byli jedinci na své úrovni přizpůsobiví, odvážní a také zodpovědní, ochotní nejen přijímat, ale také dávat, schopní se dále rozvíjet, učit se všemu, co budou v životě potřebovat a aktivně čelit problémům, které život přináší.